Na první pohled by se dalo říct, že se jedná o slušňáka. Minimálně košile, sako a upravený ač mírně ležérní vhled tomu napovídá. Jak ovšem víme ,tak šaty sice dělají člověka, ale vzhled není ani zdaleka všechno. Pod slušně vypadající slupkou tedy najdeme člověka, který si velice pečlivě chrání své soukromí. Jen málo koho si pustí blízko zvlášť v tomto nevyspitatelném světě, kdy jdou všichni jen za penězi a chtějí se dostat na pomyslném společenském žebříčku co nejvýš to vůbec jde. Ve specifických případech se vyšplhat až na samotnéhodona.
Sam žádné takové ambice neměl, pro něj to znamenalo moc krve a zabíjení, přece by si takovými zbytečnostmi nešpinil ruce. Sice měl rád svůj vyšší příjem, který mu plynul z obchodu, kterým se živil, ale to vše jen pro to, aby si mohl žít svůj klidný život. Nestál o problémy, nezajímaly ho mafiánské rodiny, obchodoval zkrátka s tím, kdo mu zaplatil. Ať už to byl Falcone, nebo nějaký člověk z ulice. Osudy jeho zákazníků mu byly většinou naprosto fuk. Proto si může být kdokoliv jistý jeho diskrétností. Jedná vždy na rovinu a poctivě, to samé pak vyžaduje od svých klientů. V momentě kdy jde o business tak je nesmlouvavý. Vždy trvá na své ceně. Rozhodně není radno ho nějak provokovat, nebo dokonce podvést. Něco takového nikdy neodpouští a v každém případě ho za nepřítele mít nechcete. Sice násilí nevyhledává, ale zkrvavit si ruce mu v takovémto případě nevadí. To se pak projevuje jeho stránka která nezná slitování a bude to hodně bolet. Vždycky je ozbrojen, byť to třeba na první pohled nevypadá.Jeho oblíbencem se stal starý dobrý Colt 1911, na který se může vždycky spolehnout a neustále ho nosí u sebe. Doma byste pak našli další zbraně jiných ráží, ale tohle je jeho srdeční záležitost se kterou se naučil zacházet téměř k dokonalosti.
Užívá si posedávání v baru, pravidelně se sklenkou whiskey v ruce se kterou tak ledabyle šoupá po stole. Když má pochmurnější, nebo nabitý den můžete ho najít, jak si jej zpříjemňuje jedním z doutníků nejvyšší kvality. Je spíše introvert a své pocity si přísně hlídá v sobě, pokud se ovšem neobjeví člověk, kterému by opravdu věřil. Už jen proto aby si vytvořil kontakty, se poměrně často pohybuje ve společnosti. Vždycky se snaží působit příjemně, ale nikdy ne vlezle, dodržuje osobní prostror a dokáže respektovat soukromí. Zajímá se jen o své přátele nebo osoby, které ho nějakým způsobem zaujmou.
Ale abychom nastínili i nějaké ty špatné stránky, tak tím je snad jeho lehce sadistická stránka, kterou za normálních okolností necháváuzavřenou v sobě. Problém nastává, když ho někdo naštve. Což se může i přes přísnou sebekontrolu stát. To si pak vybíjí na lidech, kteří ho zradili nebo nějak podvedli. Vyžívá se v mučení ať už psychickém nebo fyzickém, snaží se používat slabosti ostatních proti nim samotným. Každý nějakou má, ať už je to rodina, nějaká neřest, slabost, zkrátka cokoliv. A právě on umí být dostatečně trpělivý, aby takovou slabost v lidech našel a počkal si, až ji bude moct použít proti nim.
Jeho vášní kromě pořádných bouráků, za kterými se vždycky otočí se stal bouldering. Tedy lezení po skalách na než nepotřebuje partnera, ale může se u této činnosti sám vybít. Navíc je to multifunkční, dynamický a extrémně fyzicky náročný sport, který mu zaručuje, že veškeré jeho svaly dostanou zabrat a jako bonus se i vyrýsují.
Samuel se narodil 19. 6. 1921 ve Velké Británii, v době kdy už ustaly zmatky po První světové válce a vedl si poměrně normální život. Vyrůstal ve spokojené rodině obklopen dvěma staršími bratry. Byl takovým chráněným dítětem, pro kterého se všichni snažili udělat maximum, ale naštěstí nezpychl ani se nestal rozmazleným frackem. Naopak vždycky cítil smysl pro povinnost a dodržoval nějaké morální zásady. Byl to hodný hoch, bylo mu umožněno vystudovat základní statní školu, a přestože byl introvert, tak si k tobě našel pár přátel,se kterými trávil volný čas. Všechno se změnilo při přechodu na střední školu, kde se dostal do špatné party, když se zkoušel najít místo kam by mohl patřit. Někoho s kým by mohl trávit volný čas a nemusel sedět doma. Bohužel narazil na skupinu lidí, která chodila po všech možných klubech, brala drogy, zkrátka vedla bohabojný, násilný život bez závazků, bez autorit, bez zásad. Rozkmotřil se s rodiči, z domu utekl a žil životem ulice. Živil se prodejem drog, za něž utržené peníze taky utrácel, prostě takový neverendingcircle.
Rok 39 ho zastihl v base. Byl na úplném dně. Zatkli ho při pouliční rvačce a když u něj našli několik gramů drog bylo jasné, že si nějakou dobu posedí. Musel se vypořádávat s abstinenčními příznaky, protože ve vězení se mu žádných návykových látek samozřejmě nedostávalo. Jenže pak nastala válka. Řekl si, že raději zemře v nějaké válce, než aby shnil v base, takže narukoval.
A tak začal jeho výcvik, aneb jak udělat ze zbídačeného budižkničemu chlapa, který je schopný střílet, něco fyzicky vydržet a přežít válku. Kupodivu ho výcvik začal bavit. Bavilo ho učit se střílet, zacházet s veškerým dostupným druhem zbraní, makat na svém těle, překonávat různé nástrahy, které mu na cvičišti připravili, snad aby mu to šlo snáze na bojišti. Dynamo, to byla první operace, do které ho nasadili a on se tak připojil k evakuaci jednotek z pláží u Dunquerku. Poté byl převelen do leteckých jednotek a čelil tak Němcům v bitvě o Británii. Přestože měl nulové zkušenosti, tak se mu s jeho Spitfirem poměrně dařilo. Dokonce se mu podařilo sestřelit i několik strojů Luftwaffe, jenže to taky nešťastnou náhodou koupil a jeho stroj se zřítil do moře. Naštěstí se mu podařilo z hořícího letounu katapultovat, ale jak se ovšem dostal na pevninu to už netuší.
Probudil se z bezvědomí v nemocnici, měl popálený bok, pár zlomenin, tržnou ránu na hlavě a několik menších jizev po těle. Věděl však, že do bitevního pekla se už vrátit nechce, stejně tak se nechtěl vrátit do míst, kde se stal doslova odpadem lidské společnosti, domů nemohl, tam už nad ním zlomili hůl. Rozhodl se proto pro zcela nový začátek. Peníze, které si vydělal službou v armádě, použil a koupil si jednosměrnou jízdenku do Ameriky. To se psal začátek roku 1942. A tenkrát poprvé spatřil Nový svět, zemi nových možností. Usídlil se ve městě Empire Bay na východním pobřeží.
Zde se z nějakého důvodu usadil a začal se zbytkem peněz podnikat. Kupoval kvalitní doutníky z Kuby, Mexika a vlastně z celé Latinské Ameriky, které pak přeprodával místním. Navíc nebylo těžké schovat pod krabice doutníků pár pytlíků nejrůznějších drog, kterými zásoboval zdejší podsvětí a z nichž měl čistý zisk. Za ty tři roky co tu pobývá, si už stihl vybudovat slušné jméno, rozjet velký business a sehnat si místo kde mohl v klidu žít.
Teď se snaží splnit si sen – vydělat dost peněz, aby si mohl koupit Pontiac Chieftaincabriolet a snad najít někoho, s kým by svůj život vůbec mohl sdílet.