Dost možná splňuje vše, co si lidé představují pod pojmem „kravaťák“. Díváte se na přes metr devadesát vysokého muže se širokými rameny, značným množstvím svalové hmoty a bradou sebevědomě v povětří. Každým pohyb naznačuje, že je jedním z těch, co dobře ví o tom, že mu život otevřel ty správné dveře a nebojí se využít zbraní, které vlastní. Někdy i doslova.
Polodlouhé vlasy jsou zbarveny do tmavé myší blond. Jsou příliš husté a sklovité na to, aby je stylizoval jakkoli jinak, než silným gelem či pomádou jednoduchým stažením dozadu, proto je nejčastěji uvidíte buď tak, nebo volně spadat do tváře díky neposlušné patce. Pod hustším obočím vykukují modrozelené oči, které v závislosti na světle mění odstín. Nos je průměrný, spíše širší než velký. Plné rty jsou poté posledním doplňkem opálené tváře, již sic často vidíte oholenou, není zrovna raritou vidět několikadenní upravené strniště.
Šatník má jednoduchý ale obsáhlý. Vlastní desítky na míru šitých obleků, košil, vest, kalhot i kabátů všech barev a střihů. Samozřejmě dbá na to, aby mu šaty zvýraznily vydřenou postavu. Bot má dost možná víc, než herečky červeného koberce. Nevadí mu všemožné kombinace barev a rozhodně se nestává, že by vyšel nesladěný a neupravený. Uvidíte-li ho zanedbaného, muselo se stát něco velmi vážného – třeba mu začal hořet dům. Ačkoli i v téhle situaci by se zřejmě alespoň učesal a možná stihl přežehlit nějaké ty zmačkané límečky. Každý kus jeho oblečení (o kůži nemluvě) je nasáklý vůní oblíbeného parfému, který je sice lehký, ale stále svým způsobem výrazný. Může připomínat vůni moře.
Jeho povaha se celkem věrně zrcadlí ve vzhledu. Slyšel na svůj účet už několik poznámek ať už od klientů, nebo odpůrců. Pro některé byl charismatický a sebevědomý muž, který ví jak dosáhnout svého. Pro jiný byl jenom hadem plivajícím jed tam, kam se mu hodí. Když se nad oběma názory zamyslíte, vlastně se v určitém bodě prolínají do jednoho. Je skvělým hercem a svou výmluvností a kontrolou emocí by mohl konkurovat hvězdám stříbrného plátna, ostatně snad i to může být důvodem, proč má tolik úspěšnou právnickou kariéru. Má schopnost předvídat chování i těch nejméně průhledných bytostí a to i nehledě na to, zda používají slova. Čte v člověku jako z knihy i z drobné mimiky a řeči těla. Vyznačuje se nadprůměrnou inteligencí a perfekcionismem. Naneštěstí právě proto se stává, že ve svých dokonalých plánech nadělá zbytečně velké mezery. Není lehké ho přechytračit, ale když víte jak na to, může to být překvapivě snadné. Je zatvrzelým realistou a introvertním flegmatikem se správnou špetkou sangvinika. Společnosti nikterak nevyhledává, ale musí-li ji navštívit, nebo má s kým ji navštívit, dokáže se bez problémů bavit.
Ohledně společnosti jako takové, jak bylo zmíněno, názory jsou na něj různé, ale k novým známostem přistupuje se společenským úsměvem a zářivýma očima. Sebevědomí rozhodně nemá málo a patrně právě to okolí často mate – jiní si jeho lehce povrchní přístup vysvětlují jako charisma a jiní jako ctižádostivost. Ať už je to jakkoli, ve společnosti se hlídá a přesně ví ke komu si co může dovolit. Proč si dělat špatné jméno? To ještě nikdy nikoho nikam nedostalo. Možná se usmívá jak měsíček na hnoji a hřejivá slůvka plive do všech stran, ale dokud si není jistý, že ho nikdo nevidí, konzervativní přístup ke světu nesundá. Přátelům a rodině samo sebou nastavuje úplně jinou tvář. Vlastně by se dalo říct, že těm nejbližším projevuje lásku těžkým sarkasmem a lehkou šikanou – nikdy nezapomene připomenout, že ten vypadá hrozně a ta by se nemusela tak hloupě šklebit, ale vše samozřejmě s náznakem (zbytečného) cynismu a ironie. Jedinou výjimkou je snad jen Don Rizzo, kterého vidí jako otcovskou figuru. Jako pravý sentimentální hrdina z filmového plátna by pro rodinu udělal absolutně cokoli. A zbytek? Těm pomůže také, ale musí si být jistý, že první sám stojí nohama pevně na zemi. Dokáže vyhovět, ale i zničit ty, ve kterých se zklamal. Ze zásady nedává druhé šance a v případě zrady, či mu nedej bože někdo stojí v cestě, umí vypnout veškeré emoce a jít doslova přes mrtvoly.
A romantické vztahy? Nikdy nebyl svatý, ale ani není ten typ, kterému musí každý den zahřívat postel někdo jiný. Měl několik známostí, dokonce i vážnější vztah, ale nikdy se v nich necítil šťastný. Natož aby s ním přítelkyně či milenka stíhala držet krok. Upřímně dobře ví, proč se ve vztazích nikdy necítil šťastný, ale pravý důvod by nikdy nepřiznal. A o co že vlastně jde? Nuže, ženy jsou krásné, ale poté, co sdílel své první lože s mužem mu bylo jasné, že ho nikdy nedokáží uspokojit tak, jako někdo stejného pohlaví. Doba je samozřejmě krutá a kvůli ní by nikdy nedovolil, aby se tohle tajemství kdokoli dozvěděl.
Mezi jeho koníčky patří čtení a alkohol ve kterém má tendence topit špatnou náladu a problémy. Dál můžeme mezi jeho koníčky zařadit jízdu ve svém Armstrong Siddeley Lancesteru a samozřejmě módu. Věří, že vzhled je polovina úspěchu, takže posilování nijak nemiluje, ale dělá vše proto, aby vypadal co nejlépe. Oblíbeným jídlem jsou špagety a rád pije červené víno. Co naopak nesnáší je rasismus, jak ho učil Don Rizzo. Trpí chorobnou klaustrofobií a alergií na kočky. Ovládá hru na klavír a bídně základy houslí. Mluví italsky, německy, francouzsky a rusky s mizerným přízvukem.
Ohledně práce pro rodinu, nebojí se jít do akce, je-li to nutné, ale sám Don ví, že ačkoli má dobrou mušku a vlastní magnum, je spíše výborným diplomatem.
Dá se říct, že jeho dětství je jako vystřiženo z béčkového filmu. Narodil se Betty a Michaelovi Harwoodovým 25. Dubna 1914 v Empire Bay a jak to tak bývá, coby jedináček byl rozmazlovaný jak matkou, tak otcem. Otec pracoval jako soudce a tak vyrůstal zejména v přítomnosti Betty, která byla ženou v domácnosti. Už jako malý projevoval na svůj věk abnormální inteligenci a smysl pro učení – naučil se mluvit i chodit dřív, než jiné děti a oba rodiče jeho talenty rozvíjeli.
Coby soudce se Michael setkával s kriminálníky den co den a zrovna několik dní po třetích narozeninách syna se poprvé osobně setkal s Lucou Rizzo. Potkal ho zrovna u soudu, kdy ho jeden rádoby bohatý bankéř žaloval z napadení jeho syna. Michael věděl, že to tak skutečně bylo, ale slyšel také, že mladý Luca a jeho rodina pomáhají lidem tak, jak zákon nedokáže. Soudce s morálním kompasem na špatném místě rozhodl v nevinnu Rizza i napříč podplacení ze strany navrhovatele. Muž by byl vyhrál díky nedostatku důkazů, že Rizzo měl skutečně důvod k sebeobraně (který neměl), ale soud skončil ve prospěch mladého Itala. Od té doby se Harwoodovi začali stýkat s Rizzovými čím dál tím častěji. Rizzo a jeho rodina si rychle získali obdiv soudce. Nebylo jich mnoho, ale společně dokázali to, co policie nezmohla. Vaši dceru zbila banda opilců? Pomůže Vám Don Rizzo. Vyhrožují Vám ti, proti kterým nic nezmůžete? Pomůže Vám Don Rizzo. Za několik let se muži stali dobrými přáteli a Luca dokonce souhlasil, že nad malým Jimmym podrží ochrannou ruku a bude mu kmotrem. Jako soudce dobře věděl, že někteří si zaslouží mnohem více, než elektrické křeslo a pokud se spravedlnost rodiny Rizzo dostala do očí zákona, Michael Harwood tu byl proto, aby zasáhl. Na to také on i jeho žena doplatili. V červnu 1919 byli na cestě z divadla postřeleni a následně svým zraněním podlehli. Útočníci nebyli nikdy odhaleni – mohl to být kdokoli. Pětiletý James neměl jiné příbuzné, pouze svého kmotra.
Luca ho začal živit, posílat ho do školy i rozvíjet jeho hudební a akademické talenty. James měl samozřejmě vždy ty nejlepší výsledky a ačkoli bylo těžké se vyrovnat s tím, že už nikdy neuvidí mámu s tátou, byl stále dost mladý na to, aby se mu Luca vryl do paměti jako otcovská figura. Vyrůstal po boku s jeho syny a ačkoli nebyli bratři, vždy je bral přinejmenším za vlastní.
Výsledky ve škole měl vždy nejlepší a i po nástupu na střední školu bylo všem v rodině jasné, že má namířeno na vysokou školu. Vlastně měl dost jasno i sám Jimmy – chtěl být jako tatínek. Učení byl vlastně z části jeho velký koníček a pubertu neměl dost divokou na to, aby se dostal do opravdových potíží. Samozřejmě se syny kmotra občas zajel – ač bez alkoholu proti své vůli – za dívkami a služebné mu z postelí musely vykopávat nechtěné známosti, ale vždy šel příkladem. Chtěl dělat totéž, co dělal otec a tedy pomáhat lidem ke spravedlnosti tak, jak to policie ani rádoby spravedlivý soud nedokáže. Někdy zkrátka a dobře musíte ohněm proti ohni. Po úspěšném zdolání přípravné školy ho kmotr poslal na Harvardovu univerzitu, kde začal studovat právo.
Jak už je známo, mládí je stejné v každé době a i on na univerzitě začal hlouběji zkoumat své touhy. Vystřídal několik dívek, třetím rokem si dokonce našel jednu, která byla dost zábavná na to, aby ji nevyměnil. Brzy ovšem podlehl něčemu, co ho táhlo už od rané puberty. Vždy věděl, že dívky nejsou to jediné po čem touží a to mu dokázal právě Dean – spolužák se kterým trávil čas na všemožných oslavách a studentských sdružení. Trávil s ním snad více času, než s Emmou, svou přítelkyní. Dean se stal jeho prvním milencem, což se nebohému jinochovi vymstilo. Snažil se Jimmyho vydírat. Prý vše řekne Emmě i celé rodině. Bohužel to se nestalo, jelikož Dean brzy po pokusu o vyhrožování přišel o několik zubů a měl na práci i několik zlomených kostí. Toho nebožáka jakýsi náhodný vysoký blondýn s modrozelenýma očima zmlátil pálkou na baseball. S Emmou se rozešel rok před ukončením studia. Harvard opustil s nadprůměrnými výsledky ve svých šestadvaceti letech, no dva roky ještě v Cambridge setrval kvůli praxi, během které se naučil přizpůsobovat si a tisknout dokumenty podle své potřeby.
V osmadvaceti se vrátil zpět do Empire Bay k rodině, kde začal vypomáhat v právních záležitostech rodiny. Od té doby se mnohokrát osvědčil po boku Antonia Rizzo – bratra svého kmotra, consiglieriho rodiny coby mluvčí a zástupce Dona. Ve svých misích byl vždy úspěšný a dnes patří k nejlepším právníkům města. Několikrát se objevil nejen v novinách a rádiu kvůli různým případům.
Ve třiceti letech nahradil po smrti Antonia na postu consiglieriho rodiny. Na postu setrvává dodnes.